Učitelka života
Ještě k tomu je tahle učitelka života – tak jako většina učitelek – až příliš často suchopárná, ba přímo nudná. Už proto mám raději dějepis, čili hezky česky „popis dějů“. Dějepis totiž popisuje lidi a jejich příběhy. Čili vlastně drby. Přibližuje prostředí, ve kterém žili. Třeba formou skanzenů, které moc rád navštěvuji. Jsou skanzeny národopisné, kulturní, politické, vojenské... Skanzenem je konec konců jak představení Prodané nevěsty, tak každý hrad či zámek. A každé vystoupení skupiny historického šermu. A taky některé webové stránky. Například ty, na kterých jsem objevil podivuhodné sdělení, které možná mohlo být „světlem“ jisté politické pravdy, ale rozhodně ne „živou pamětí“ či dokonce „svědkem času“. Jakási evidentně rozhněvaná Klára tam totiž klade otázku (a vzápětí si na ni odpovídá):
„…proč je to právě angličtina, co se tak hojně používá? Odpověď je jasná, je to jazyk, kterým se převážně mluví v USA, kapitalistické velmoci, jež touží po vládě nad světem, velmoci, jež ze sebe dělá obětního beránka teroristů, jen aby měla záminku k vykořisťování státu s ložisky ropy – jedním z největších nástrojů imperialismu. Jistě každý ví o incidentu s teroristickým náletem na newyorkské úřední budovy, o jednom z největších podvodů. Je to krásný příklad toho, jak kapitalismus hubí nevinné lidi. Vždyť kdo přitom přišel o život? Ti nejnižší úředníci a obyčejní zaměstnanci. Všichni papaláši byli spolehlivě informováni. Ano USA dělá nepřátelé z teroristů a přitom je ona sama nepřítelem. Vraťme se však k našemu tématu vlastenectví. Zkusme si připomenout dobu socialismu. Užívali jsme snad v těchto dobách ruské výrazy v naší mluvě? Učili jsme se ruštinu už od školky? Museli jsme číst návody ke spotřebičům v ruštině? A nosily se na tričkách ruské nápisy? Samozřejmě, že ne. Rusové nám svoji kulturu nevnucovali…“
Pominu-li „světlo“ Klářiny pravdy (od určité doby závidím lidem, kteří dokážou mít ve všem takhle krásně jasno), zaráží mě i některé výpadky její paměti. Na rozdíl od ní si totiž vzpomínám, že ruské výrazy jsme ve své mluvě používali dosti zhusta (družba, chozraščot, operativní, bumážka…). Pravda, ruštinu jsme se neučili od mateřské školky, ale "až" od třetí třídy ZDŠ. Návody k českým spotřebičům jsme četli pochopitelně v češtině. Jiné spotřebiče na trhu legálně nebyly (i když TUZEX legální byl, ale české návody ze zákona neměl). Ruské nápisy na tričkách se pochopitelně nenosily, protože to jaksi nikoho soudného nenapadlo. Pro Klářin klid ale připomínám, že nápisy v angličtině se nenosily rovněž, protože to (pokud někdo něco podobného v zahraničí sehnal) vadilo spoustě uvědomělých vlastenců jejího typu. A to nešlo jenom o nápisy. Nu a s tím vnucováním té či oné kultury chudinku Kláru plně chápu.Taky nám to tehdy lezlo krkem...
A abyste neřekli, že jsem nepřející, tak ten skanzen, který opravdu stojí za to navštívit, najdete ZDE
Karel Oktábec
Ta naše bojovnost česká...
V diskusi pod článkem (Ta naše povaha česká...) poukázal jeden z diskutujících na skutečnost, že fyzické a duchovní přežití českého národa nezajistila pouze jeho přizpůsobivost, nýbrž i jeho vrozená bojovnost. V článku jsem se sice omezil pouze na přežívání českého národa po vyhnání jeho „národotvorných“ příslušníků (zejména šlechty a inteligence) v důsledku porážky stavovského povstání v 17. století, ale budiž. Zkusím to napravit...
Karel Oktábec
Ta naše povaha česká…
Po bitvě na Bílé hoře opustilo České království přes třicet tisíc šlechtických a měšťanských rodin, odmítajících přestoupit na katolickou víru. Z nekatolíků zůstali v zemi jen příslušníci selského stavu, kteří odejít nesměli. Přestože většina obyvatel zůstala, pro budoucnost českého národa měla tato první významná emigrační vlna v jeho dějinách závažné důsledky.
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (17)
Opakování je údajně matkou moudrosti. Záleží samozřejmě na tom, co se opakuje. Pokud moudrost, pak snad. I když opakovaná moudrost bývá spíš únavná. Nemluvě o opakovaném vtipu, který prý přestává být vtipem. Pouze opakovaná lež se – podle doktora Goebbelse – stává pravdou. Jenom to nesmí být hloupá lež, protože i opakovaná hloupost zůstává hloupostí. A zbytečnost zbytečností. Za takovou zbytečnost jsme považovali opakování prvního roku své vojenské základní služby. Dokonce i ti nemnozí z nás, kteří přiznávali jistou nezbytečnost (nikoli nezbytnost!) roku prvnímu. Protože o nic jiného než o opakování nešlo. Jistě, byly tu určité odlišnosti. Hlavně v tom, že z tábora šikanovaných jsme přešli do tábora šikanujících. Pokud by se nám náhodou chtělo někoho šikanovat. Pokud ne, museli jsme si najít jiný způsob, jak přežít to deprimující vojenské déjàvue...
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (16)
Koncem července 1971 jsem jako obsluha rozmnožovny doprovázel podplukovníka Štěpánka z nadřízeného topografického oddělení štábu okruhu na další velitelsko-štábní cvičení. Tentokrát jsme měli reprograficky zabezpečovat skupinu rozhodčích generálního štábu, kteří dozírali na to, aby cvičící štáb hradecké 10. letecké armády provedl tradiční likvidaci imperialistického agresora podle všech pravidel sovětského vojenského umění.
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (15)
Po nadporučíku Novákovi, kterého konečně povýšili a odveleli kamsi do horoucích pekel, převzal funkci velitele zabezpečovací roty mladičký poručík Zeman. Brzy jsme zjistili, že byl-li nadporučík Novák klasická vojenská guma, poručík Zeman vydal za celou gumovníkovou plantáž. Stejně jako jeho předchůdce nesnesl pomyšlení na to, že předpisově zelenou pleť jeho jednotky hyzdí odporný vřed družstva tiskařů, kteří jsou pod jeho velením jaksi pouze na stravu a na byt. Nadporučík Novák byl sice lampasák, ale v zásadě dospělý člověk. Takže si vybojoval právo honit nás na rozcvičky a přechovávat v úschově naše vycházkové knížky (vycházky nám do nich i nadále zapisoval nadpraporčík Laurenčík a podepisoval velitel odřadu major Sobek), načež realisticky uznal, že mu ti nedisciplinovaní protekční hajzlové nestojí za věčné rozčilování a dal nám pokoj. Poručík Zeman, toto sotva ochmýřené kuřátko z líhně vyškovské akademie pořadového kroku, k tak zralému přístupu bohužel nedorostl. A tak to všechno začalo znovu...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1096x
Seznam rubrik
- Škola hrou
- Na Grafárně pod Petřínem
- Řemeslo, braň se!
- Dva roky prázdnin
- Lepší svět
- Allahu akbar
- Jen tak