No nekupte to!

Dnešní podomní obchodníci vám nabídnou ledacos. Třeba unikátní vysavač prachu či kuchyňské nádobí v ceně okolo sta tisíc korun. No nekupte to! Že nekoupíte, protože si příliš vážíte úsilí, které jste museli vynaložit na získání svých „zahálejících“ statisíců? Dobrá. Zkusí to na vás prodejci, kteří přirozenou lidskou šetrnost do svých výpočtů moudře zahrnuli, a místo na sníženou inteligenci potenciálních zákazníků sázejí raději na jejich touhu po duchovním povznesení…

Jednoho dne vám u dveří zazvoní dva mládenci v černých oblecích, bílých košilích a kravatách. Až na sportovní batůžky na plecích dokonalí manažeři. Překvapivě dobrou češtinou se představí jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Chvíli horečně přemýšlíte, pak si vzpomenete na jednu z detektivek Arthura Conana Doyla a nepříliš inteligentně se jich zeptáte: „Jo vy jste ti mormoni?“

S typicky americkou velkorysostí tuto vulgární zkratku připustí, když však vzápětí zavedete řeč na to, co vám v pubertě připadalo na mormonské církvi nejpřitažlivější, tedy na mnohoženství (zrušeno na základě božího vnuknutí roku 1890), skončí to nezávazným rozhovorem o krásách Solné pouště v okolí Salt Lake City…

Svědkové Jehovovi bývají houževnatější. Už tím, že žádné vulgární zkratky nepřipouštějí. Zkuste někoho z nich nazvat jehovistou, a pochopíte. Jako pochopily totalitní režimy všech barev, které se je zatím pokoušely zkrotit. Už někdy v padesátých létech informoval náš soused mého tatínka o blížícím se Armagedonu, konci světa, který hlavní politbyro jeho církve vyhlásilo postupně na roky 1874, 1914, 1925 a naposledy na blížící se rok 1975. Můj skeptický tatínek však nechtěl souhlasit s tím, že nikdo kromě 144 tisíců Svědků Jehovových se po vítězné bitvě Boha se Satanem nedostane do nebe, a že pokud on sám bude odmítat jejich organizaci, jeho i naše duše budou zničeny v plamenném moři. Naproti tomu připustil vcelku ochotně, že všechna náboženství – samozřejmě s výjimkou sousedova – jsou dílem Satanovým a že všechny jiné církve učí nesmysly a budou proto při Armagedonu po zásluze zničeny…

Jako tiskárenští učni jsme o pár let později vedli dlouhé debaty s chlapcem, který měl v tomto ohledu také jasno. Na otázku, připadá-li mu spravedlivé, aby křesťanský vrah, který se kaje, byl podle bible spasen, zatímco nepokřtěný nevinný kojenec nikoli, odpověděl, že mu to samozřejmě spravedlivé připadá, protože v bibli nic o spáse nepokřtěných není. Odmítl naše pobouření nad tím, že jehovisté neslaví Vánoce, Velikonoce, narozeniny ani jmeniny, a poukázal na to, že jsou to lidské vymyšlenosti, které nemají svůj původ v bibli, a je proto jenom logické, že je opravdoví křesťané neslaví. O údajné nepřípustnosti krevních transfúzí se rovnou odmítl bavit, protože bible výslovně člověku zakazuje jíst krev. Neotřásly jím ani naše pochybnosti o historické věrohodnosti samotné bible. Suveréně je vyvrátil poukazem na to, že nedávná archeologická expedice našla na jednom ze svahů hory Ararat břevno z Noemovy archy. A na otázku, co se stane, když Ježíš Kristus v roce 1975 nepřijde, jako nepřišel po všechny ty ohlášené roky předtím, s vědoucím úsměvem odpověděl, že v roce 1914 Kristus ve skutečnosti přišel, jenomže neviditelný, takže to jenom vypadá, že nepřišel. A byli jsme zase namydlení…

Svědkové Jehovovi se zkrátka považují za jediné pravé křesťany, protože věří výlučně tomu, co je založeno na bibli, a ne na pouhých lidských spekulacích nebo na náboženských tradicích. Jako všichni křesťanští reformátoři před nimi (tedy i např. náš Jan Hus) trvají na tom, že veškeré hlásané náboženské nauky se musí shodovat se skutečnou biblickou pravdou, přičemž o tom, co je nebo není skutečná biblická pravda, rozhodují samozřejmě pouze oni…

S biblí jako s důkazním materiálem je to bohužel všelijaké. Tak třeba Starý zákon říká: „Oko za oko, zub za zub“ (Exodus 21,24), zatímco Nový zákon pro stejnou situaci radí: „Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou!“ (Lukáš 6,29). Tak trochu si odporuje i samotný Nový zákon, v němž Marek (9.40) praví opatrně: „Kdo není proti nám, je pro nás“, zatímco Matouš (12.30) to „upřesňuje“ na podstatně sebevědomější: „Kdo není se mnou, je proti mně!“ Kteréžto dva výroky vůbec nemusejí znamenat totéž. A kdyby náhodou ani to nestačilo, je tu pořád ještě Kazatel (2.17) se svým tak trochu nihilistickým: „Pročež mrzí mne tento život; neboť se mi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha“… A teď něco pomocí Bible dokazujte nebo vyvracejte!

Svědkové Jehovovi vyřešili tenhle důkazní guláš jednoduše. Odvolali se na svatého Pavla, který ve svém listu Římanům (3.4) prohlásil: „Ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář…“

Tenhle Pavlův výrok mimochodem připomíná slova jiného apoštola úplně jiné církve, který se jmenoval Klement Gottwald, a který na otázky věřících, komu tedy mají věřit, když se i z generálního tajemníka jedině spasitelné komunistické strany vyklubal oprátky hodný zrádce, odpovídal: „Věřte Straně, soudruzi…“

Osobně mám ale z apoštola Pavla nejraději jeho slova z prvního listu Tesalonickým (21): „Všechno zkoumejte, dobrého se držte!“ Jsou to slova natolik univerzální, ne-li přímo geniální, že je léta používám proti podomním obchodníkům všeho druhu. Ať již nabízejí inteligentní vysavače, předražené kuchyňské hrnce nebo tu či onu jedině správnou a spasitelnou víru. Stačí k nim totiž dodat: „Bohužel jsem, milý pane (paní), ještě zdaleka všechno neprozkoumal, takže vaši laskavou nabídku nemohu zatím přijmout!“

P.S. Jenom jednou jsem se přitom moc nepobavil. To když dvě Svědkyně nechaly přednášet obvyklý náborový projev sotva desetiletého chlapečka, z jehož úst zněla snaživě recitovaná výzva k tomu, abych se zamyslel nad vlastním životem, tak nějak nepatřičně...