Dva roky prázdnin (9)
V otázkách státoprávní marxisticko-leninské věrouky však již měli v zásadě jasno. Většinou. Mohli proto dvakrát týdně předstoupit před shromážděné vojáky základní služby, aby těmto čerstvým pamětníkům další z okupací českých zemí cizí armádou vysvětlili, co to vlastně (ti vojáci) před necelými dvěma roky viděli a zažili. A hlavně, co si o tom teď mají myslet…
Nejvýstižněji nám to vyložil nadporučík Novák, velitel čety týlového zabezpečení (ČTZ), u které jsme byli po přísaze „na byt a stravu“. Byl to v zásadě zakomplexovaný blb, a tak jeho shrnutí požadovaných mravních postojů vojáků základní služby nebylo ani tak pružné, jako spíše neoblomně zásadové. Při hodnocení úlohy armády při potlačování nepokojů ze srpna devětašedesátého roku, které v některých městech propukly v rámci oslav prvního výročí osvobození republiky vojsky pěti států Varšavské smlouvy, nám se svým osobitým charismatem vzteklého psa pravil:
„Ještě vloni by do toho někteří vojáci možná nešli. Dneska ano. Někteří dobrovolně, někteří pod pistolí, ale dneska by šli všichni!“
„Leda do prdele!“ pomyslel si tehdy odvážně leckterý z nás. Nahlas jsme samozřejmě mlčeli. Byli jsme vzorní synové svých rodičů, kteří stejně odvážně mlčeli v osmačtyřicátém. A vnuci prarodičů, kteří šli našim rodičům příkladem v devětatřicátém. I my jsme zachovali rozvahu. A to i přesto, že nám v rámci výcviku čerstvě vtloukli do ostříhaných hlav, že zatímco v důstojnické pistoli ČZ vzor 52 je pouhých sedm nábojů, do zásobníků našich samopalů vzor 58 se jich vejde po třiceti…
V přijímači a krátce po něm jsem ale měl hodiny politického školení mužstva docela rád. Zatímco v průběhu odborné teoretické výuky přednášející soustavně obtěžovali posluchače všetečnými dotazy na zbytečnosti, které právě vyložili (v případě instruktorů radiového provozu pak dokonce vyluzovali telegrafním klíčem série čárek a teček, které jsme měli tlumočit do jednoho ze dvou služebních jazyků), v hodinách PŠM k ničemu takovému obvykle nedocházelo. Zatím. Přece jenom se pořád ještě psal rok 1970, a my jsme nebyli zase tak mladí, abychom si nepamatovali, co se před dvěma lety odehrálo. Ani tak staří, aby nás existenční ohledy či skleróza donutily svoji paměť vhodně upravit. A většina lampasáků přece jenom nebyla tak blbá, aby s tím nepočítala...
„Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“, toto závazné socialistické „Kladivo na čarodějnice“, schválilo plenární zasedání ÚV KSČ až 11. prosince 1970. Stanovilo tím ideologicky závaznou interpretaci roku 1968 a událostí, které mu předcházely. Zatím však vládlo jakési ticho před bouří, a tak se i při poštěkávání blonďatého nadporučíka Nováka dalo vcelku beztrestně podřimovat. Případně – pod záminkou snaživého pořizování poznámek – dohánět zameškanou soukromou korespondenci…
Karel Oktábec
Ta naše bojovnost česká...
V diskusi pod článkem (Ta naše povaha česká...) poukázal jeden z diskutujících na skutečnost, že fyzické a duchovní přežití českého národa nezajistila pouze jeho přizpůsobivost, nýbrž i jeho vrozená bojovnost. V článku jsem se sice omezil pouze na přežívání českého národa po vyhnání jeho „národotvorných“ příslušníků (zejména šlechty a inteligence) v důsledku porážky stavovského povstání v 17. století, ale budiž. Zkusím to napravit...
Karel Oktábec
Ta naše povaha česká…
Po bitvě na Bílé hoře opustilo České království přes třicet tisíc šlechtických a měšťanských rodin, odmítajících přestoupit na katolickou víru. Z nekatolíků zůstali v zemi jen příslušníci selského stavu, kteří odejít nesměli. Přestože většina obyvatel zůstala, pro budoucnost českého národa měla tato první významná emigrační vlna v jeho dějinách závažné důsledky.
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (17)
Opakování je údajně matkou moudrosti. Záleží samozřejmě na tom, co se opakuje. Pokud moudrost, pak snad. I když opakovaná moudrost bývá spíš únavná. Nemluvě o opakovaném vtipu, který prý přestává být vtipem. Pouze opakovaná lež se – podle doktora Goebbelse – stává pravdou. Jenom to nesmí být hloupá lež, protože i opakovaná hloupost zůstává hloupostí. A zbytečnost zbytečností. Za takovou zbytečnost jsme považovali opakování prvního roku své vojenské základní služby. Dokonce i ti nemnozí z nás, kteří přiznávali jistou nezbytečnost (nikoli nezbytnost!) roku prvnímu. Protože o nic jiného než o opakování nešlo. Jistě, byly tu určité odlišnosti. Hlavně v tom, že z tábora šikanovaných jsme přešli do tábora šikanujících. Pokud by se nám náhodou chtělo někoho šikanovat. Pokud ne, museli jsme si najít jiný způsob, jak přežít to deprimující vojenské déjàvue...
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (16)
Koncem července 1971 jsem jako obsluha rozmnožovny doprovázel podplukovníka Štěpánka z nadřízeného topografického oddělení štábu okruhu na další velitelsko-štábní cvičení. Tentokrát jsme měli reprograficky zabezpečovat skupinu rozhodčích generálního štábu, kteří dozírali na to, aby cvičící štáb hradecké 10. letecké armády provedl tradiční likvidaci imperialistického agresora podle všech pravidel sovětského vojenského umění.
Karel Oktábec
Dva roky prázdnin (15)
Po nadporučíku Novákovi, kterého konečně povýšili a odveleli kamsi do horoucích pekel, převzal funkci velitele zabezpečovací roty mladičký poručík Zeman. Brzy jsme zjistili, že byl-li nadporučík Novák klasická vojenská guma, poručík Zeman vydal za celou gumovníkovou plantáž. Stejně jako jeho předchůdce nesnesl pomyšlení na to, že předpisově zelenou pleť jeho jednotky hyzdí odporný vřed družstva tiskařů, kteří jsou pod jeho velením jaksi pouze na stravu a na byt. Nadporučík Novák byl sice lampasák, ale v zásadě dospělý člověk. Takže si vybojoval právo honit nás na rozcvičky a přechovávat v úschově naše vycházkové knížky (vycházky nám do nich i nadále zapisoval nadpraporčík Laurenčík a podepisoval velitel odřadu major Sobek), načež realisticky uznal, že mu ti nedisciplinovaní protekční hajzlové nestojí za věčné rozčilování a dal nám pokoj. Poručík Zeman, toto sotva ochmýřené kuřátko z líhně vyškovské akademie pořadového kroku, k tak zralému přístupu bohužel nedorostl. A tak to všechno začalo znovu...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník s prezidentem Íránu Raísím, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Doby, kdy se Česko Sudetoněmeckých sjezdů bálo, skončily, řekl velvyslanec
Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka řekl v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Augšpurku, že...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1096x
Seznam rubrik
- Škola hrou
- Na Grafárně pod Petřínem
- Řemeslo, braň se!
- Dva roky prázdnin
- Lepší svět
- Allahu akbar
- Jen tak