Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Dva roky prázdnin (16)

Koncem července 1971 jsem jako obsluha rozmnožovny doprovázel podplukovníka Štěpánka z nadřízeného topografického oddělení štábu okruhu na další velitelsko-štábní cvičení. Tentokrát jsme měli reprograficky zabezpečovat skupinu rozhodčích generálního štábu, kteří dozírali na to, aby cvičící štáb hradecké 10. letecké armády provedl tradiční likvidaci imperialistického agresora podle všech pravidel sovětského vojenského umění.

Tradiční protivníky z bundeswehru a z americké třetí pěší divize jsme sice obkličovali a ničili opět u Plzně, ale sami jsme se pro změnu nacházeli ve vojenském prostoru Bělečko u Hradce Králové. Krajina tam byla jiná než v Brdech. Byla to rovina porostlá nádhernými borovými lesy, které však bohužel byly plné komárů. Navzdory tropickému vedru chodili proto všichni účastníci této strhující válečné hry, plné překvapivých zvratů a překvapení, v pečlivě pozapínaných uniformách. Přesto nám odhalené části těla, tedy obličeje a hřbety rukou, otékaly od nesčíslných krevních odběrů. A svědily a svědily a svědily. Nepříjemné to bylo zvláště při jistých činnostech, vyžadujících spuštění kalhot. Pak svědily nejen obličej a ruce. Co bylo platné, že naši chrabří letci sestřelovali jeden imperialistický starfighter za druhým, když před ničivými nálety komářích sosáků nedokázali ochránit ani své vlastní velitelství...

Nepřítel byl naštěstí brzy poražen, a při jeho pronásledování jsem zažil první opravdový přesun v opravdové vojenské koloně. Jeli jsme ve velitelském gazíku, sovětské napodobenině amerického džípu s náhonem na všechna čtyři kola a spotřebou padesát litrů benzínu na sto kilometrů.  Podplukovník Štěpánek navrhl řidiči, svobodníkovi základní služby, aby stáhl plátěnou střechu a proměnil tak svůj vůz ve vzdušný kabriolet. Řidič rezolutně odmítl. Existuje prý  rozkaz, který to zakazuje, protože při jakémsi cvičení napadl řidiče takto upraveného vozidla roj včel. Podplukovník Štěpánek, zkušený vojenský profesionál, dál nenaléhal. A já se opět něco přiučil: Rozkaz, byť sebepitomější, zůstává rozkazem…

Později jsem si na tuto lekci vzpomněl, když po utonutí vojáka základní služby při koupání zakázal velitel okruhu všem vojákům základní služby koupání. Nebo když dozorčí důstojník jistého jihlavského útvaru zaspal nepovolený odjezd obrněného transportéru i se čtyřmi dezertéry. A hájil se tím, že nespal, že pouze seděl schoulený za stolem, protože mu v pouhé bundokošili byla zima. Načež sám tehdejší ministr národní obrany armádní generál Martin Dzúr zakázal nosit bundokošile nejen ve službě, ale i mimo ni. A protože se (jak jinak) pokládal za přísného, avšak spravedlivého, dodržoval i on sám svůj rozkaz tak dlouho, až ho při cvičení vojsk Varšavské smlouvy sklátil infarkt, způsobený přehřátím organismu. Nebylo divu, když jako  jediný z přítomných spojeneckých generálů pobýval v rozžhaveném vzduchu maďarské puszty v saku a kravatě. Hned druhý den pak roznášely spojky do poštovních schránek všech vojáků z povolání, že mohou opět v létě odkládat svá vypodšívkovaná saka…

První vojenskou dovolenou jsem strávil se svým o pět let mladším bratrem Martinem v Adršpašských a Teplických skalách. Cestu tam a zpět jsme vykonali na jeho zbrusu nové Jawě 90. Martin uměl řídit, ale neměl ještě řidičský průkaz. Já jsem řidičský průkaz měl, ale neuměl jsem řídit. Jel jsem  proto raději jako spolujezdec. Jel jsem bez ohledu na to, že se voják  v době dovolené teoreticky nesměl vzdálit z místa jejího výkonu ani v uniformě, natož v civilním oděvu. Během těch deseti dnů jsem tak porušil většinu příslušných ustanovení vojenských řádů a předpisů, ale nikdo na to nepřišel. Takže jsem si osvojil další prastaré vojenské pravidlo: Když tě nechytnou, nic jsi neprovedl!

V závěru dovolené jsem se vypravil s bývalým spolužákem Mirkem Šebkem do Hořoviček na Rakovnicku, kam jsme jezdívali na školní chmelové brigády. Zde mě Mirek seznámil se svojí vzdálenou sestřenicí, studentkou prvního ročníku grafické průmyslovky. Štíhlá tmavovláska s modrošedýma očima mě rázem okouzlila. Nejenže se smála mým žertům, ona i podobně žertovala! Dalo se s ní mluvit o všem možném i nemožném. Navíc vypadala jako moje vysněná zlatovlasá a modrooká princezna. Až na ty vlasy. A oči. Naštěstí sny lze změnit – zkrátka a dobře, dočista jsem zblbnul…

Po návratu do kasáren jsem nevnímal pakárnu, gumy, ani to, že se kvapem blíží odchod mazáků do civilu. V euforické náladě jsem vstoupil i do čerstvě založeného Socialistického svazu mládeže. Do SS Mládeže, jak této organizaci, mající nahradit dosavadní Leninský svaz mladých, říkal uvědomělý kontrarevolucionář František Baďuřík.
Tentýž prostořeký František Baďuřík, který se poslední den svého pobytu na vojně, při neformálním rozloučení s velitelským sborem tiskárny, nedisciplinovaně zašklebil na majora Blažka:
„Když já nevím, jak vám teď mám říkat, soudruhu majore!“
Poslední Američan v Táboře se zašklebil rovněž. Tohle všechno už zažil bezpočtukrát. Nabídl Františkovi americkou cigaretu a řekl:
„To máš jedno. Třeba pane Blažek, když ti to udělá dobře!“

A my, čerství mazáci s dalším rokem vojny před sebou, jsme té blasfémii s bezmocnou závistí přihlíželi...

 

Autor: Karel Oktábec | pondělí 27.12.2010 18:45 | karma článku: 10,78 | přečteno: 1060x
  • Další články autora

Karel Oktábec

Ta naše bojovnost česká...

V diskusi pod článkem (Ta naše povaha česká...) poukázal jeden z diskutujících na skutečnost, že fyzické a duchovní přežití českého národa nezajistila pouze jeho přizpůsobivost, nýbrž i jeho vrozená bojovnost. V článku jsem se sice omezil pouze na přežívání českého národa po vyhnání jeho „národotvorných“ příslušníků (zejména šlechty a inteligence) v důsledku porážky stavovského povstání v 17. století, ale budiž. Zkusím to napravit...

3.1.2011 v 18:30 | Karma: 15,77 | Přečteno: 1160x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Ta naše povaha česká…

Po bitvě na Bílé hoře opustilo České království přes třicet tisíc šlechtických a měšťanských rodin, odmítajících přestoupit na katolickou víru. Z nekatolíků zůstali v zemi jen příslušníci selského stavu, kteří odejít nesměli. Přestože většina obyvatel zůstala, pro budoucnost českého národa měla tato první významná emigrační vlna v jeho dějinách závažné důsledky.

1.1.2011 v 19:00 | Karma: 18,44 | Přečteno: 1497x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (17)

Opakování je údajně matkou moudrosti. Záleží samozřejmě na tom, co se opakuje. Pokud moudrost, pak snad. I když opakovaná moudrost bývá spíš únavná. Nemluvě o opakovaném vtipu, který prý přestává být vtipem. Pouze opakovaná lež se – podle doktora Goebbelse – stává pravdou. Jenom to nesmí být hloupá lež, protože i opakovaná hloupost zůstává hloupostí. A zbytečnost zbytečností. Za takovou zbytečnost jsme považovali opakování prvního roku své vojenské základní služby. Dokonce i ti nemnozí z nás, kteří přiznávali jistou nezbytečnost (nikoli nezbytnost!) roku prvnímu. Protože o nic jiného než o opakování nešlo. Jistě, byly tu určité odlišnosti. Hlavně v tom, že z tábora šikanovaných jsme přešli do tábora šikanujících. Pokud by se nám náhodou chtělo někoho šikanovat. Pokud ne, museli jsme si najít jiný způsob, jak přežít to deprimující vojenské déjàvue...

30.12.2010 v 21:00 | Karma: 11,46 | Přečteno: 1139x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (15)

Po nadporučíku Novákovi, kterého konečně povýšili a odveleli kamsi do horoucích pekel, převzal funkci velitele zabezpečovací roty mladičký poručík Zeman. Brzy jsme zjistili, že byl-li nadporučík Novák klasická vojenská guma, poručík Zeman vydal za celou gumovníkovou plantáž. Stejně jako jeho předchůdce nesnesl pomyšlení na to, že předpisově zelenou pleť jeho jednotky hyzdí odporný vřed družstva tiskařů, kteří jsou pod jeho velením jaksi pouze na stravu a na byt. Nadporučík Novák byl sice lampasák, ale v zásadě dospělý člověk. Takže si vybojoval právo honit nás na rozcvičky a přechovávat v úschově naše vycházkové knížky (vycházky nám do nich i nadále zapisoval nadpraporčík Laurenčík a podepisoval velitel odřadu major Sobek), načež realisticky uznal, že mu ti nedisciplinovaní protekční hajzlové nestojí za věčné rozčilování a dal nám pokoj. Poručík Zeman, toto sotva ochmýřené kuřátko z líhně vyškovské akademie pořadového kroku, k tak zralému přístupu bohužel nedorostl. A tak to všechno začalo znovu...

19.12.2010 v 18:40 | Karma: 15,05 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (14)

„Škodíš, Kájo, škodíš?“ zubil se černooký krasavec Svaťa Medek, kdykoli mi z kopírny přinášel náhradu za tiskovou desku, kterou jsem právě na svém Romayoru 413 zlikvidoval. Ano, škodil jsem. Jinak to opravdu nazvat nelze. Vrcholu nechtěné sabotážní činnosti jsem dosáhl, když mi jako jedinému vyučenému ofsetovému tiskaři svěřili tisk na pokročilejším stroji Dominant 714. Založil jsem desku, namíchal barvu, připravil papír, seřídil nakladač a vykladač. Spustil jsem stroj. Všechno šlo jako po másle. Do chvíle, kdy mě podivně pravidelné klepání upozornilo na fakt, že jsem málo přitáhl jeden ze šroubů na přenosovém válci. Vyčnívající hlava šroubu prorazila tiskovou desku a do povrchu formového válce pod ní vyhloubila malý důlek. Moje kariéra ve vojenské odbornosti tiskař tím definitivně skončila...

14.12.2010 v 12:40 | Karma: 16,08 | Přečteno: 1376x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35

18. května 2024  14:02

Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...

Střelec na Fica přiznal vinu. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný

18. května 2024  11:09,  aktualizováno  13:55

Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...

Sudetští Němci na sjezdu pochválili dialog s Čechy. Zahráli i českou hymnu

18. května 2024  12:35,  aktualizováno  13:51

V sobotu, na druhém dni sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), které zastupuje zájmy...

Soud poslal do vazby muže podezřelého z pobodání řidiče v Rokycanech

18. května 2024  13:30

Šestatřicetiletý muž, kterého policie obvinila z pokusu o vraždu za ozbrojený útok v Rokycanech,...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 67
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1096x
Malý český brouk Pytlík (konečně) v důchodu.