Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Ta naše povaha česká…

Po bitvě na Bílé hoře opustilo České království přes třicet tisíc šlechtických a měšťanských rodin, odmítajících přestoupit na katolickou víru. Z nekatolíků zůstali v zemi jen příslušníci selského stavu, kteří odejít nesměli. Přestože většina obyvatel zůstala, pro budoucnost českého národa měla tato první významná emigrační vlna v jeho dějinách závažné důsledky.

„Vždy a všude menšiny vládnou světem.“ napsal francouzský historik Ernest Denis. „Národ zabírá poměrně jen slabou zálohu živlů činných, státníků, spisovatelů, učenců, vůdců duševních a mravních; oni ve chvílích rozhodných se vrhají v před a první bývají zasaženi. Čechy pozbyly náhle svých cvičitelů, vůdců, v nichž se soustředilo volné úsilí předchozích staletí, a v nichž kvasila možnost budoucích pokroků...“

V následujícím 18. století tak tvořili český národ víceméně už jenom nevzdělaní venkované, kteří jinou řeč než češtinu nepoužívali, a pár vzdělaných podivínů, hovořících obvykle lépe německy než česky. Šlechta, která bývala v oněch dávných dobách hlavním nositelem a garantem národní hrdosti, byla z větší části nahrazena cizinci, nebo alespoň cíleně poněmčena. Navzdory tomu český národ nezanikl. Německy vzdělaní podivíni vytvořili pro hovorovou „selskou“ češtinu novou gramatiku, a umožnili tak návrat prakticky již mrtvého jazyka mezi ostatní evropské jazyky. S rozvojem českého školství vznikly postupně nové „živly činné“, které po 1. světové válce využily zhroucení Rakousko-Uherska a roku 1918 dosáhly obnovení samostatné české státnosti…

Skutečnost, že základním výchozím „materiálem“ pro zmrtvýchvstání českého národa byli právě příslušníci selského stavu, násilně obrácení na katolickou víru a zdravě nedůvěřiví k cizácké vrchnosti, se přirozeně odrazila na české národní povaze. Na jejím údajném ateismu, kverulantství, rovnostářství a závistivosti. Ale také na zázračné schopnosti Čechů přežít, ba dokonce přechytračit jakýkoli vládnoucí režim. Nikoli nevýstižně kdysi konstatoval říšský protektor Reinhard Heydrich, že na rozdíl od jiných slovanských národů nelze Čechy (ta „smějící se zvířata“) zlomit, protože jsou „bezpáteřní a ohební jako proutky, které se pod tlakem skloní, ale švihnou zpět ve chvíli, kdy se to od nich nejmíň čeká…“

Nevědomky tak definoval základní vlastnost, která v přírodě umožňuje malým a bezmocným úspěšně odolávat silným a mocným – přizpůsobivost. Sedláci, kteří jsou na přírodě existenčně závislí, se možná obejdou bez gramatiky, nikoli však bez schopnosti přizpůsobit se přírodním podmínkám. Důležitá je pro ně úroda jejich polí, méně už národnost či politické přesvědčení vrchnosti, jíž musí část své úrody odvádět. Malé národy, které tuto přizpůsobivost v povaze neměly, nepřežily. Nepřežil ani germánský nadčlověk Heydrich. Ve chvíli, kdy to nejméně čekal, jej zabilo nenadálé zpětné švihnutí českého proutku…

Co se přežívání týče, dařilo se úspěšně našim prarodičům za Rakousko-Uherské monarchie, za „buržoazní“ Československé republiky, za protektorátu Böhmen und Mähren i za několika Československých republik pozdějších. Naši rodiče na tom byli (až na to Rakousko-Uhersko) podobně. Ti i oni o minulosti většinou tvrdili, že pokud člověk dodržoval platné zákony, neměl se čeho bát za jakéhokoli režimu. Dokonce ani za toho protektorátu. Pokud tedy nebyl Žid. Anebo – o pár let později – bankéř, továrník, kulak či „nepracující“ inteligent. Anebo – o dalších pár let později – nedostatečně ohebný stoupenec nesprávné stranické linie. Pokud prostě nebyl příslušníkem oné Denisovy menšiny „živlů činných“ (či jinak nevyhovujících), která nejvíc doplácí na dějinné převraty…

Mnozí považují tuto českou přizpůsobivost za zbabělost. Proč ne. Typický příklad hrdinství to není. To takoví Polabští Slované hrdinsky bojovali s německými šiřiteli křesťanství tak dlouho, až jako svébytný národ přestali existovat. Češi jsou tu pořád. Mluví česky. A mají vlastní stát. Přičemž to zdaleka nebyli oni, kdo vymyslel biblické rčení, že „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev…"

Autor: Karel Oktábec | sobota 1.1.2011 19:00 | karma článku: 18,44 | přečteno: 1497x
  • Další články autora

Karel Oktábec

Ta naše bojovnost česká...

V diskusi pod článkem (Ta naše povaha česká...) poukázal jeden z diskutujících na skutečnost, že fyzické a duchovní přežití českého národa nezajistila pouze jeho přizpůsobivost, nýbrž i jeho vrozená bojovnost. V článku jsem se sice omezil pouze na přežívání českého národa po vyhnání jeho „národotvorných“ příslušníků (zejména šlechty a inteligence) v důsledku porážky stavovského povstání v 17. století, ale budiž. Zkusím to napravit...

3.1.2011 v 18:30 | Karma: 15,77 | Přečteno: 1160x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (17)

Opakování je údajně matkou moudrosti. Záleží samozřejmě na tom, co se opakuje. Pokud moudrost, pak snad. I když opakovaná moudrost bývá spíš únavná. Nemluvě o opakovaném vtipu, který prý přestává být vtipem. Pouze opakovaná lež se – podle doktora Goebbelse – stává pravdou. Jenom to nesmí být hloupá lež, protože i opakovaná hloupost zůstává hloupostí. A zbytečnost zbytečností. Za takovou zbytečnost jsme považovali opakování prvního roku své vojenské základní služby. Dokonce i ti nemnozí z nás, kteří přiznávali jistou nezbytečnost (nikoli nezbytnost!) roku prvnímu. Protože o nic jiného než o opakování nešlo. Jistě, byly tu určité odlišnosti. Hlavně v tom, že z tábora šikanovaných jsme přešli do tábora šikanujících. Pokud by se nám náhodou chtělo někoho šikanovat. Pokud ne, museli jsme si najít jiný způsob, jak přežít to deprimující vojenské déjàvue...

30.12.2010 v 21:00 | Karma: 11,46 | Přečteno: 1139x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (16)

Koncem července 1971 jsem jako obsluha rozmnožovny doprovázel podplukovníka Štěpánka z nadřízeného topografického oddělení štábu okruhu na další velitelsko-štábní cvičení. Tentokrát jsme měli reprograficky zabezpečovat skupinu rozhodčích generálního štábu, kteří dozírali na to, aby cvičící štáb hradecké 10. letecké armády provedl tradiční likvidaci imperialistického agresora podle všech pravidel sovětského vojenského umění.

27.12.2010 v 18:45 | Karma: 10,78 | Přečteno: 1060x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (15)

Po nadporučíku Novákovi, kterého konečně povýšili a odveleli kamsi do horoucích pekel, převzal funkci velitele zabezpečovací roty mladičký poručík Zeman. Brzy jsme zjistili, že byl-li nadporučík Novák klasická vojenská guma, poručík Zeman vydal za celou gumovníkovou plantáž. Stejně jako jeho předchůdce nesnesl pomyšlení na to, že předpisově zelenou pleť jeho jednotky hyzdí odporný vřed družstva tiskařů, kteří jsou pod jeho velením jaksi pouze na stravu a na byt. Nadporučík Novák byl sice lampasák, ale v zásadě dospělý člověk. Takže si vybojoval právo honit nás na rozcvičky a přechovávat v úschově naše vycházkové knížky (vycházky nám do nich i nadále zapisoval nadpraporčík Laurenčík a podepisoval velitel odřadu major Sobek), načež realisticky uznal, že mu ti nedisciplinovaní protekční hajzlové nestojí za věčné rozčilování a dal nám pokoj. Poručík Zeman, toto sotva ochmýřené kuřátko z líhně vyškovské akademie pořadového kroku, k tak zralému přístupu bohužel nedorostl. A tak to všechno začalo znovu...

19.12.2010 v 18:40 | Karma: 15,05 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Karel Oktábec

Dva roky prázdnin (14)

„Škodíš, Kájo, škodíš?“ zubil se černooký krasavec Svaťa Medek, kdykoli mi z kopírny přinášel náhradu za tiskovou desku, kterou jsem právě na svém Romayoru 413 zlikvidoval. Ano, škodil jsem. Jinak to opravdu nazvat nelze. Vrcholu nechtěné sabotážní činnosti jsem dosáhl, když mi jako jedinému vyučenému ofsetovému tiskaři svěřili tisk na pokročilejším stroji Dominant 714. Založil jsem desku, namíchal barvu, připravil papír, seřídil nakladač a vykladač. Spustil jsem stroj. Všechno šlo jako po másle. Do chvíle, kdy mě podivně pravidelné klepání upozornilo na fakt, že jsem málo přitáhl jeden ze šroubů na přenosovém válci. Vyčnívající hlava šroubu prorazila tiskovou desku a do povrchu formového válce pod ní vyhloubila malý důlek. Moje kariéra ve vojenské odbornosti tiskař tím definitivně skončila...

14.12.2010 v 12:40 | Karma: 16,08 | Přečteno: 1376x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica

18. května 2024

Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...

Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel

18. května 2024

Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...

Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král

17. května 2024  22:12

Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...

Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen

17. května 2024  18:10,  aktualizováno  21:32

Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...

  • Počet článků 67
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1096x
Malý český brouk Pytlík (konečně) v důchodu.